Mounino království

Tento článek najdete na http://www.sexus.cz/clanek/1323-chemicky-koktejl-zvany-zamilovanost.html

Já ho sem nebudu překopírovávat, protože kdo si ho chce přečíst, zvládne jednou kliknout. ;-) Chci ale upozornit na diskuzi pod článkem, která k dnešnímu dni čítá 164 příspěvků, z nichž některé jsou trošku mimo (vášnivá diskuze několika žen o domácích pracech), ale některé velmi zajímavé (rozpoutala se např. debata o oddělených ložnicích, úplně nejvíc reakcí zaznamenal asi dotaz mladíka, který se ptal, jak má řešit, že on má na sex větší chuť než jeho přítelkyně). Já diskuzi pročetla celou a vybírám pár dotazů a reakcí jako "vzorek".

DOTAZ:

Cesík ( věk: 20 ) ( 11.2.2008, 13:28 )

Zdravím, mám takový problém neproblém a už vůbec nevím s kým to mám probrat, snad vy chytří lidé mi poradíte:)
S nynější přítelkyní se máme strašně moc rádi, moc si vyhovujeme, smějeme se, prostě krása se vším všudy, jenže je tu problém, že nejsme do sebe až tak moc zamilovaní. Tedy přítelkyně se nedávno rozešla s klukem, tak jestli není problém v tom. Prostě máme se spolu móoc nádherně, ale ta zamilovanost tam není, jí to tedy i vyhovuje, ale já jsem z toho tak trochu nesvůj, jestli mě chápete, ztratit jí nechci:( to v žádném případě takovou slečnu jsem vždycky chtěl!! je to třeba i dobře, že nejsme zamilovaní do sebe až na takové velké úrovni, protože se vidíme v pravém světle... prosím poraďte pokud je tedy třeba, pokud je to velký problém. Uklidněte mě, nebo poraďte jestli to příjde, nebo zda-li je to tak opravdu lepší... Díky mockrát

REAKCE:

petmk ( věk: 28 ) ( 17.2.2008, 19:05 )

Cesík:
Čím větší zamilovanost, tím větší riziko konce vztahu, až to vyprchá. pokud by tam nebyla žádná zamilovanost a stejně vám bylo spolu dobře, nemá co vyprchat a vsadil bych na stabilitu. Ale po opojení z čisté zamilovanosti většinou přijde krutý vystřízlivění...
Na tvým místě bych byl rád, že jste se našli funguje to, dokonce s výhledem, že to vydrží.

DOTAZ:

blobloblo ^ ( 30.8.2006, 22:18 )

Mám malý problém, není to vlastně problém, teda pro mě velký, ale moc dobře si uvědomuju, že se to neděje jenom mě... Mám přítele, sme spolu dva měsíce, je úžasnej, vím, že je úžasnej, je to vlastně dokonalej chlap, hodnej, chytrej, má své vlastní cíle, má práci, která ho hrozně baví, když sem s ním, je mi dobře, je mi moc dobře, možná sem i trochu zamilovaná, ale není totakové to obrovské zamilování, takový to, když vám buší srdce, když se můžete zbláznit... to sem samozřejmě několikrát prožila, ale rychle mě to přešlo, jakmile sem toho chlapa dostala... u tohoto to sice necítím až tak silně, ale je mi s ním dobře a nemám potřebu od něho utíkat... nevím, co je správný... nevěřím tomu, že potkám někoho u koho mi bude bušit srdce další rok a buudu si jím jistá... ale nadruhou stranu mám pocit, že možná tomuhle něco maličko chybí... neptám se na to, comám dělat, vím, že si to musím vyřídit sama se sebou a že se to třeba časem nějak prostě bude vyvíjet, ale chtěla bych vás poprosit, ať se k tomu nějak vyjádříte, dík...

REAKCE:

godi ^ ( věk: 26 ) ( 31.8.2006, 9:27 )

blobloblo:
neuvadis kolik ti je...
me je 26, memu priteli 29, jsme spoli pres dva roky stavime domecek a chceme se pristi rok vzit a taky se mi nerozklepou kolena a nerozbusi srdicko jako kdyz me bylo 16... ale i presto bych ho nevymenila za nic na svete.. dle meho to neni jen o tom buseni srdicka a rozklepanych kolen.. nerikam ze to s vekem mizi.. ale u me to tak funguje... a spis mi zalezi na necem uplne jinem.. jaky ten clovek je, ja se s nim citim, zda si mame co rict, zda si dovedu predstavit svoji budoucnost s nim, zit a mit s nim deti.. pokud si na tohle odpovim ano tak prece neni duvod ho opoustet.. proc taky??

petmk ^ ( věk: 26 ) ( 31.8.2006, 18:30 )

Markita ^ ( 7.9.2006, 17:28 )

blobloblo:
Souhlasím s petmk a gobi, ono i bez těch roztřesených kolen to může být super (a ta kvalita je pak úplně jiná), jenom jsem Tě chtěla povzbudit... ono to není tak, že na začátku vztahu je ta zamilovanost a ta pak už zmizí a nikdy tam není... řekla bych, že i vztah jede tak trochu ve vlnách a čas od času mám pocit, že se cítím tak jako na začátku; na ty krásné chvíle a na to cos tehdy cítila, na to zvláštní chvění si můžeš vzpomenout a my si jej třeba s manželem občas něčím bezděky připomenem a já si zas připadám jako ta holka co se jde prvně milovat se svým vysněným princem...
Takže nezoufej, nejsi na tom špatně, řekla bych :o)
A za sebe můžu říct, že i když zrovna nemám to období "třesoucích se kolen", považuju se za nejšťastnějšího člověka na světě, protože zase cítím obrovskou důvěru a souhru a...
však víte.

V diskuzi pod článkem najdete tedy ještě mnoho dalších dotazů a názorů, pokud vás toto téma zaujalo. (Jen musíte začít číst odzadu, aby vám navazovaly příspěvky. ;-) )

Obrázek: www.profilek.cz/obrazky-na-profil/ruzove-rty.jpg