O dětech a jejich rodičích
Nechci to moc okecávat (to si nechám třeba na příště ), takže hned k věci:
1) V MHD jsem viděla v kočárku chlapečka kolem 1 roku. Celou dobu byl hodný a najednou začal řvát. Mladá maminka, zřejmě Ukrajinka (ale to teď není až tak důležité), mu nejdřív zkusila ukázat nějakou knížku s obrázky. Nic. Pak nabídnout pití. Otevřela lahvičku s "vystřelovacím" brčkem (takové vymoženosti za mého mládí nebyly) a zkusila ji podat synovi. Ten ji gestem levé ruky odstrčil ve stylu krále říkajícího: "Ne, díky." Přemýšlela jsem, kde to ten chlapeček viděl, možná u tatínka, anebo v televizi. Nedá se to popsat, museli byste to vidět, jak bez vydání hlásky majestátně maminku odmítl. Nakonec maminka vyndala piškot a synáček ho začal ocucávat a okusovat. Uřvaná katastrofa zažehnána.
2) O něco později opět v MHD. Holčička v kočárku pojídá hranolky od Mekáče. Mohly jí být tak 2 roky. Neměla Happy Meal. Byly to normálně velké hranolky. Po každém hranolku, který jí naštěstí aspoň celkem dlouho vydržel, než ho ocumlala, si olizovala prstíčky od soli a omastku. Všimla jsem si, že měla sůl i všudemožně po obličeji. Asi jak se ošívala, že je jí horko v čepičce a aspoň si ji trochu sundala. Maminka, která celou dobu seděla vedle a holčičky si nevšímala, zareagovala po nějaké době na ocucávání ručiček a podala holčičce kapesníček, ať si mastné ručičky utře. A holčička si je opravdu začala utírat. Maminka holčičce v růžovém sundala napůl staženou čepičku a čechrala jí vlásky, aby jí je pak růžovou sponkou nad čelem sepnula.
Maminka byla opět do 30 let stará, štíhlá, ne nějak přehnaně načančaná, ale bylo vidět, že se o sebe stará (nalíčená, melír ve vlasech).
Přiznávám, že jsem od dvouleté holčičky, která od maminky dostala velké balení hranolků, nemohla odtrhnout oči a hodně váhala, jestli by mělo smysl něco říct.
Výše zmíněné dnešní záblesky mi evokují dva zážitky z dřívějška:
1) Chlapeček, asi 5letý, křičí v chodbě metra na svou matku, že ona mu nebude říkat, co má dělat, a že jestli něco (už nevím přesně co), tak teda uvidí. Ten tón. Ty věty. Nezapomenutelné. Jednalo se o romskou rodinu a úplně jsem viděla jeho otce, jak tytéž věty doma ke své ženě pronáší. Měla jsem co dělat, abych tomu klukovi něco neřekla, ale kdovíco bych si pak vyslechla od jeho matky. Nebo by možná byla ráda. Člověk nikdy neví. Bylo mi jí líto, třeba za to fakt nemohla a tohle se v romských rodinách "nosí". Dominantní muži.
2) Kluci okolo 12 let byli po 8. hodině ranní ve všední den v Mekáči a na stole měli chipsy Lays, čokoládu Milka, nějaké želé bonbony a pak samozřejmě dobrůtky z Meka - colu, hranolky... Moc zdravá snídaně. Jak to, že nebyli ve škole?
Ten den mě to šokovalo, ale v porovnání s holčičkou, kterou jsem viděla dnes, si říkám, že oni už mají trochu rozum a zvolili si to sami, zatímco ta holčička vůbec nemůže tušit, co jí takové potraviny připravují do budoucna. Zvykne si již od útlého věku na příliš intenzivní chutě soli, omastku (a zajisté i sladké, kořeněné), nebude taková jídla nikdy považovat za něco špatného a časem se dost pravděpodobně projí do pěkné kuličky, která bude ze svého vzhledu možná velice nešťastná a bude držet hladovky, aby zhubla, nebo dělat jiné blbosti v honbě za vysněným vzhledem.
Nakonec jsou mé dnešní komentáře dost dlouhé, ale opravdu se mě výchova a stravování mládeže a dětí dost dotýká. O tom zase třeba někdy jindy.