Návštěva Letohrádku Kinských
V letohrádku zvaném také Musaion najdete stálou expozici spjatou s životním stylem obyčejného českého venkovského obyvatelstva. Já jsem nejprve zašla v přízemí na výstavu paličkovaných krajek a na džbánečky, hrnečky, vázičky a talířky – zkrátka to, co se vyrábí na hrnčířském kruhu. Bylo tam takové úzké schodiště, váhala jsem, zda se mám po něm vydat, ale zátarasa tam nebyla, a tak jsem si řekla, že bych třeba o něco mohla přijít, kdybych se po něm nevydala. Kdybych tam ale neměla co dělat, mohla bych se pravdivě vymluvit, že jsem nevěděla, jestli se tam může, nebo ne. Nahoře v prvním patře jsem opravu něco našla. Když se přihnala z jiné místnosti paní, aby mě hlídala, jestli neničím exponáty (moc nechápu, naprostá většina všeho byla za sklem), dozvěděla jsem se, že tímhle pidi schodištěm jsem měla výstavu opustit, nikoli do ní vstoupit. Nevím, zda paní čekala, že se otočím a poběžím k centrálnímu schodišti, abych prošla výstavu tak, jak se to má, ale já se tedy rozhodně nehodlala vracet, a tak jsem to vzala od konce. Expozice se sestávala z oděvů a jejich jednotlivých součástí (především byly opět k vidění paličkované krajky, nimiž jsou dámské kroje přímo přeplněny), z nářadí, nádobí, sošek, nábytku. Kdybych šla popořadě, měla by výstava sled – práce, víra, svátky (jízda králů, masopust, Velikonoce, svatby, narození dítěte, smrt a další, na které si už teď nevzpomínám, protože my je tady (v Praze) v dnešní době neslavíme). Výstava se mi líbila, jen jsem hrozně líná číst si popisky a výkladové tabule, takže jsem byla venku už asi za půl hodiny. Na svou obranu však uvádím, že tam bylo docela dost horko a nedýchatelně, takže jsem se potila jako prasátko a nebylo mi úplně nejlépe.
Když jsem tedy opustila letohrádek, nejprve jsem se na chvilku posadila na lavičku a pak se rozhodla jít se podívat na vodopádek ve stráni. To už jsem zase vytáhla mobil, abych fotila, co se mi zalíbí. Tak jsem se nejprve vyškrábala k vodopádku a jezírku, pak jsem si řekla, že se vyškrábu ještě na to přemostění nad vodopádkem, a když už jsem byla tam, řekla jsem si, že se půjdu podívat ještě výš a pak ještě výš a ještě výš. No, nakonec jsem už fakt padala na hubu (pardon; bylo mi vedro, protože jsem v předpovědi počasí slyšela, že se má ochladit, a proto jsem na sobě měla dlouhé džíny, tenisky a tričko /bývala bych uvítala spíše tílko, sukni a sandály.../), takže jsem se musela na chvilku usadit na lavičku, kde jsem zároveň vytáhla mapu, abych zjistila, jak daleko se ještě ten krpál bude táhnout, protože se mi zdál poněkud nekonečný. Když jsem podle mapy vyzvěděla, že nahoře mě čeká nejspíš sídliště, rozhodla jsem se jít dál raději po vrstevnici a začít zase pomalu klesat směrem k tramvaji. Nakonec jsem objevila ještě další jezírko a došla k Hladové zdi, kterou jsem prošla na Petřín. Tady už jsem začala opravdu klesat a nakonec vylezla na tramvajové zastávce Újezd právě tak, abych mohla prakticky rovnou nastoupit do tramvaje, která mě dovezla až domů. :-)
Během své vycházky jsem pořídila spoustu foteček, které můžete zhlédnout zde fotoalba.centrum.cz/~guest~/photos.php.