Mounino království

Ano, je tu další článek, ve kterém s vámi budu prožívat své momentální "utrpení". ;-)
Ne, teď zcela vážně. I když moje babička chodila, co si pamatuji, o holi a později o francouzských holích (dále jen berle) a já jsem si to občas zkoušela, nikdy ten dojem nemůže být tak autentický, dokud na nohy či nohy opravdu nemůže šlápnout a musíte tak ujít i větší vzdálenost.
Chození o berlích a jedné noze je něco neskutečně náročného. Zmiňuji se o tom již ve svém článku Natržený vaz v nártu.
Chození o berlích a při částečné zátěži nemocné nohy je o poznání méně náročné. Odpadne "kardio trénink", přetížení zdravé nohy, máte větší stabilitu. Stále je ale problém si cokoli přenést. Nevezmete si večeři do obýváku k televizi. Nebudete s notebookem poposedávat po celém bytě. Všechno musíte přenášet v tašce nebo baťohu a u některých věcí to zkrátka moc nejde - např. ten talíř s jídlem, nebo koš plný právě vypraného prádla, sušák.
Byla jsem nucena dostat se na polikliniku na kontrolu ve fázi 1 (chození o berlích a jedné noze). Cestu na autobus normálně ujdu asi tak za 3 min. Nevím, jak dlouho jsem ji šla, ale naprosto přesně vím, jak moc jsem byla zpocená a zadýchaná, jak jsem se musela zastavovat co 10 m, abych nechala odpočinout zdravou nohu a ulevila dlaním.
Chození o berlích by mohlo být sociálním experimentem. Pustí vás někdo sednout? Nepřejede vás na přechodu auto? Podrží vám někdo dveře? Z mé zkušenosti vyplývá, že dobrý člověk ještě žije, ale také žije spousta lidí, která jen blbě čumí a ještě se tváří, že je omezujete, když se vám musí vyhnout, protože jim překážíte, brzdíte je. Nejlepší je, když tyto reakce přicházejí od důchodců, kteří s vysokou pravděpodobností o berlích jednou skončí.
Ve fázi 2 (chození o berlích a při částečné zátěži nemocné nohy) jsem absolvovala nákup potravin a cestu na poštu. 
Cesta na poštu a zpět mi normálně trvá asi 15 min celkem. Já jsem se vrátila do bytu asi za hodinu, a to jsem na poště strávila max. 10 min.
V supermarketu bylo zase jedinečné pozorovat lidi. Musela jsem kvůli tlačení nákupního vozíku používat jen jednu berli (druhou jsem odložila do vozíku), ale i tak byl zážitek ji pokaždé muset někde opírat, když jsem si chtěla něco vzít a dát do vozíku. Také jsem zjistila, že normálně bych se přes lidi někam natáhla, ale takhle jsem buď musela počkat, anebo to vzdát a jít dál.
Chození o berlích je lekce vděčnosti, pokory a trpělivosti. Doufám, že již brzy budu moct normálně chodit.

Na závěr experiment pro vás:
1) Zvedněte se z WC jen na jedné noze.
2) Vlezte do vany jen na jedné noze a celou dobu se myjte tak, aby se vaše noha ničeho nedotkla (protože by vás to mohlo bolet).
3) Vyzkoušejte si chůzi po schodech nahoru a dolů jen o jedné noze (s možností využití zábradlí).
4) Přemístěte se napříč bytem lezením po čtyřech a zároveň při tom po zemi posouvejte nějakou věc. Vaše imaginárně nemocná noha se nesmí nártem ani špičkou dotknout země.
5) Napište mi zážitky z tohohle experimentu do komentářů. :-)