Mounino království

Zdravím po kratší odmlce. Období před Vánoci bylo opravdu hektické. Trávila jsem hodně času v práci a na nic moc jiného už mi prakticky nezbýval čas. I když... Kdybych začala počítat, tenhle výrok by neobstál, každopádně já vůbec nevím, kam se všechen ten čas poděl.
Dnes si chci ale postěžovat na jiné téma. Od 9/12 jsem cítila, že na mě něco leze. Víkend 12-13/12 jsem proležela v posteli s tou odpornou tekutou rýmou, jak smrkáte skoro každou sekundu. Následující týden jsem byla schopná dovalit se do práce, a tak jsem tak činila, abych zase nechyběla - přece jenom od mého návratu po "nožičkové aféře" uběhlo jen několik týdnů. Taky se konalo hodně předvánočních akcí, o něž jsem nechtěla přijít, a bylo by mi trochu trapné nechodit do práce (vzít si home office) a pak se večer někde courat. Nicméně každý den mi bylo lépe a lépe, až už mi bylo na Štědrý den vlastně dobře. Jenomže 25/12 jsem pocítila, že nejsem ve formě. 26/12 otřesný kašel, místo normálního hlasu s vypětím sil strašlivý chraplák - radši nemluvit. 27/12 situace podobná, sem tam začínám smrkat. 28/12 mám zase vodovou rýmu a odřený nos. Kašlu už jen příležitostně. Záchvat kašle, při kterém tryskají slzy a máte pocit, že je to vaše poslední minuta, zatím jeden (a doufám, že už dneska další nestihnu vzhledem k tomu, že je 21:30 h).
Jinými slovy - v podstatě jsem celý prosinec nemocná. Celý říjen a půlku listopadu jsem byla v izolaci doma s nohou. Na začátku září jsem byla taky nemocná. Byla jsem zhruba týden na home office. Prostě mám pocit, že od září mi pořád něco je. Tohle jsem už dlouho nezažila. Vlastně si nevybavuji, že bych šla z virózy (možná chřipky) do virózy (možná chřipky). Míra frustrace? Nepopsatelná. Když už je mi lépe a raduji se, že bych někam mohla zajít, zase nemůžu. :-/
Nevím, čím to je. Stárnu? Jsem ve velkém stresu, který už nezvládám? Asi je to jedno s druhým. Každopádně příště "zase budu" přecházet nějaké nachlazení. To se mi opravdu "vyplatilo". Největší vztek mám na sebe proto, že jsem v podstatě nezůstala doma hlavně kvůli kolegyním, aby neměly kecy, že jsem se sotva ohřála v práci a už zase potřebuji být doma.
Jo, život není peříčko a já teď často prohlašuji, že zažívám školu života.

Co Vy? Jste jako rybičky, nebo taky stonáte? Potýkáte se v práci/ve škole s nějakými "chytráky" a "vtipálky"? Máte na sebe někdy zlost, že nejednáte podle sebe, ale berete ohledy na ostatní, řešíte, co by tomu řekli?